aktualizováno: 26.04.2010 21:13:17
|
Narodil jsem se 1. července 2003 jako jedno z osmi štěňátek u maminky v Osově. Sotva jsem po čtrnácti dnech udržel oči otevřené, přijeli dvě paničky a jeden páníček a tak se po mě a mých sourozencích rozhlíželi a něco si povídali až jsem najednou uslyšel - tohle bude náš Ríša , jako lví srdce.
Když mi byl měsíc, přijeli se na mě zase všichni tři podívat. Z jedné paničky se vyklubala ta moje, z druhé paničky se vyklubala teta Zuzka a páníček byl prostě páníček- můj.
V šesti týdnech přijeli zase všichni tři - to panička ještě neměla řidičák ani auto, tak mě odvezli v autě tety Zuzky. První zastávka z rodného pelíšku byla u páníčků mého tatínka ve Všeradicích. Schoval jsem se rychle pod auto, protože se ke mě řítilo něco velikého, strašně to slintalo, funělo a panička řekla : Ríšo neboj se, to je tvůj tatínek. Další zastávka byla u tety Zuzky na chatě, kde byl jeden malý pejsek - prý čistokrevný voříšek - jménem Car, řečený Carda, a potom něco, o čem jsem až později zjistil, že to není ani kůň, ani deštník - ale báječný kámoš - zrovna jako voříšek Carda-a to modrá německá doga Athos od Zabartoníčí. Když Athos zjistil, že pojedu pryč, měl radost.
Večer se jelo domů. Čekal mě tam takový pejsek, vypadal jako špagetka - a vyklubal se z něj devítiletý baset Ferda. Hned jsem na něj začal skákat a snažil se ho nakrýt. Ferda se zachránil útěkem na postel. Tam jsem za ním nemohl, protože jsem byl tehdy opravdu ještě moc a moc malé štěňátko. Rychle jsem zkontroloval celý byt, kde kromě mě a Ferdy bydlel ještě králík Šmudla, psoun Karel a hodně činčil. Panička nevěděla co se mnou, tak jsem dostal obojek, vodítko a vyrazil za kamarády.
Pro Ferdovy kámoše a jejich páníčky jsem byl takové zjevení, nikdo nevěděl, že si mě páníčkové pořídili. A tak jsem se seznámil s černým labradorem Bendou, ještě s jedním bílým labradorem Bertem, slečnou německého stájového pinče Kely.
A protože jsem byl z toho unavený jako štěně, šel jsem brzo spát.
--- pokračování příště --- |
